Nikdy bych si nepomyslela, že budu podobný článek psát a že projdu tak radikální proměnou. Ale chci motivovat ostatní a říct, že to opravdu jde, když se chce. Začátky jsou sice těžké, ale teď už vím, že to všechno rozhodně stojí za to.

Můj příběh začíná někdy v době, kdy mi bylo 10 let. Rodiče nikdy moc zdravý životní styl neřešili a proto jsme celá rodina fungovala víceméně doma u televize, kde jsme se scházeli po škole a po práci. O víkendech to byla běžná zábava na téměř celé dny. Proto jsem už jako mladá holka měla nějaké to kilo navíc a velkou část volného času trávila na pohovce, což zpětně beru jako velkou chybu. Ale stalo se. Podobným stylem jsem pokračovala až do nějakých 35 let, kdy se se mnou rozešel přítel. Už to sice delší dobu nefungovalo, ale přesto to pro mě byla obrovská rána. S dítětem na krku jsem zůstala sama a mé postavě to samozřejmě moc neprospělo. Sice jsem musela pobíhat okolo bytu a dítěte, ale večer jsem se pak nacpala a neměla jsem žádnou energii- pohovka byla můj největší kámoš.. Nevím, kde se to ve mě vzalo, ale v tu chvíli jsem si řekla, že se nevzdám a začala jsem zjišťovat více ohledně hubnutí a zdravějšího životního stylu. Po tom, co jsme si s bývalým přítelem dohodli střídavou péči jsem měla víc času na sebe a začala dokonce i chodit do fitka. To mě moc nebavilo. Kdo mě ale bavil byl mladší milenec, se kterým jsme se dali dokupy, a který byl poměrně aktivní chlap se smyslem pro humor, ale hlavně vztahem ke sportu a nadšeném do cestování a turistiky. Jednou mě vzal s sebou na výlet do hor a já si to tam zamilovala- sice jsem si chvílemi myslela, že při výstupu asi umřu, ale ta energie přírody a touha nevypadat jako úplný lempl mě hnaly vpřed. Co si budeme povídat- dostávala jsem se z toho fyzicky ještě 3 dny, ale další víkend jsem chtěla vyrazit zase. S milencem jsme se po nějaké době přestala stýkat, ale přes skupinku na facebooku jsem poznala holky v mém věku, které jezdily na různé výlety a přidala se k nim. Nebyly to žádné extrémní horalky, takže jsme spolu dokázali držet krok. Od nich jsem taky dostala nějaká doporučení na stravu a začala jíst lépe a kvalitněji. Smála jsem se sama sobě, jak jsem do sebe dřív cpala salát a tvaroh a měla jsem problém toto nějak sníst. Naučila jsem se totiž připravovat jídla tak, aby byla chuťově dobrá, ale přitom také nízkokalorická a zdravá. Časem jsem se začala cítit lépe a dnes se mi dělá špatně už jen při pohledu na to, co jsem dříve ve velkém běžně jedla. Teď už mám 2 roky nového přítele, se kterým pravidelně vyrážíme po světě, cítím se lépe, než ve 20 letech a moc si to užívám.

Takže holky- chápu, že je to těžké a mě osobně by se to asi bez rozchodu s bývalým přítelem nepodařilo. Ale běžte do toho, protože to rozhodně stojí za to. Změňte nejen svůj jídelníček, ale i celý životní styl a já Vám garantuji, že to bude stát za to ;) I když samozřejmě proto občasnému večernímu relaxu na pohovce vůbec nic nemám a nemyslím, že by na něm bylo něco špatného- jen je třeba najít rozumný kompromis.